Jak poznat skutečné art deco šperky a nenaletět kopiím

Při první konzultaci se zeptejte na způsob výroby, ať už jde o ruční práci, odlévání do ztraceného vosku nebo 3D tisk modelu. Každá metoda má odlišný vliv na detaily, povrch a cenu. Typickou chybou je přinést obrázek z internetu a chtít „přesně tohle". Tvary, které fungují u fotografie, nemusí fungovat v realitě – zejména pokud jde o výšku kamene, tloušťku materiálu nebo způsob zapínání. Řemeslník ocení, když mu dáte prostor upravit detaily tak, aby šperk seděl na ruce či krku a byl praktický.

Pro kovové části (zlato, stříbro, mosaz) je nejbezpečnější vlažná voda s kapkou jemného saponátu na nádobí. Připravte si roztok, namočte měkký kartáček (starý zubní kartáček s přírodními štětinami) a jemně krouživými pohyby čistěte šperk po dobu maximálně dvou minut. Vyhněte se namáčení celého šperku, pokud obsahuje organické materiály jako perly, slonovinu, korál nebo email. U těchto materiálů použijte jen vatový tampon navlhčený v roztoku a okamžitě osušte. Po čištění šperk opláchněte pod čistou vlažnou vodou (ale jen pokud to materiál dovolí) a položte na bavlněnou utěrku, aby volně uschl. Nikdy nepoužívejte fén ani topení.

Nejčastější chybou je nechávat perlový náhrdelník viset na háčku. Tím se nit natahuje a perly se začnou uvolňovat. Místo toho ho vždy položte naplocho do šuplíku nebo krabičky. Pokud perly nosíte jen výjimečně, je vhodné je čas od času vyndat a nechat je „dýchat" – ovlhčit je jemnou mlhou z rozprašovače a nechat uschnout. Tím se předejde vysychání a praskání povrchu.

Materiály a proporce: co spolu ladí a co ne Kombinace kovů už dávno není tabu, ale i tady platí určitá logika. Zlaté a stříbrné šperky můžete míchat, pokud je v kompozici sjednotíte třeba společným kamenem nebo stejným stylem zpracování. Naopak vyvarujte se míchání více než tří různých barev kovů v jednom outfitu. Co se týče proporcí, platí jednoduché pravidlo: čím delší vrstva, tím výraznější může být. U krátkých šperků volte jemnější tvary, dlouhé řetízky naopak snesou větší přívěsky. Pokud máte výrazný náhrdelník, doplňte ho spíše minimalistickými náušnicemi a naopak.

Vrstvení šperků vypadá na první pohled jednoduše – stačí pověsit na krk několik řetízků, nasadit pár prstenů a hotovo. Jenže výsledek často působí spíš jako chaos než jako stylový celek. Aby vrstvení fungovalo, musíte myslet na délky, materiály i proporce. Základem je začít s jedním výrazným kusem, který určí charakter celé kompozice. K němu pak postupně přidávejte další vrstvy, které ho doplňují, ne s ním soupeří.

Typické chyby, kterých se vyvarovat: přehnané množství vrstev (víc než pět kusů na krku už působí neupraveně), kombinování příliš výrazných přívěsků ve stejné výšce, a také nošení vrstvených šperků k výraznému vzorovanému oblečení. Vrstvení potřebuje prostor – pokud máte na sobě květinový top nebo kostkovanou košili, raději šperky zredukujte na jeden dva kusy. Stejně tak pozor na výstřihy: rolák snese delší vrstvy, výstřih do V zase kratší kompozici.

Prsteny a náramky vrstvěte podle stejného principu jako náhrdelníky. Na jedné ruce kombinujte maximálně tři prsteny, a to nejlépe na dvou sousedících prstech nebo na dvou prstech rozdělených jedním prázdným. Náramky skládejte z různých šířek – úzký bangle, středně široký řetízek a masivní kus vytvoří zajímavou texturu. Pozor na to, aby náramky při pohybu nehrčely a neškrábaly se o sebe. Pokud chcete klidnější vzhled, volte kusy ze stejného materiálu, které budou působit kompaktně.

Čemu se vyhnout a jak na zažloutlé kameny Nejčastější chybou je použití ultrazvukové čističky. Starší šperky mají často uvolněné kameny, prasklinky nebo tenké obroučky, které ultrazvuk rozvibruje a může poškodit. Stejně tak se vyvarujte zubní pastě, jedlé sodě a amoniaku – tyto látky jsou abrazivní a naruší jemnou patinu, která dělá vintage šperky tak cennými. Patina (tmavý povlak na stříbře) není špína, ale přirozená oxidace, která dodává kousku historický vzhled. Pokud ji chcete odstranit, použijte speciální lešticí tkaninu určenou přímo na stříbro, ale jen na kovových plochách, ne na kamenech.

Nejprve si důkladně prohlédněte certifikát. Zkontrolujte, zda je číslo na certifikátu shodné s číslem vyrytým na obroučce nebo na samotném diamantu (např. laserovým popisem). Typické je gravírování na brusné ploše, které je viditelné pod lupou. Dále si ověřte, zda certifikát pochází od renomované laboratoře, jako je GIA, HRD, IGI nebo jiné mezinárodně uznávané instituce. Pozor na certifikáty od neznámých subjektů, které mohou být zmanipulované. Pokud si nejste jistí, můžete kontaktovat laboratoř přímo a požádat o potvrzení pravosti certifikátu.